Pondělí 17. března 2025, 14.07. Nad Brnem se zatáhne obloha tak rychle, že paní Lenka v kuchyni instinktivně rozsvítí lampu nad kuchyňským pultem – jenže o tři minuty později jí stejně zhasne. Spolu s lednicí, počítačem manžela ve vedlejším pokoji, herní konzolí v dětském pokoji a celou ulicí v Brně-Královo Poli. Vichr přerušil vedení vysokého napětí kdesi za městem a distribuční síť pošle do týhle části Brna zpátky proud až ve 2.04 ráno. Dvanáct hodin tmy.
A přesto bude tahle reportáž vyprávět o klidném dni.
14.07 – první minuta po výpadku
V chodbě bytu o velikosti 65 metrů čtverečních se rozsvítí jediná věc – kontrolka záložního světla v zásuvce. Lenka nezvedne hlas, jen otevře dveře do dětského pokoje a oznámí synovi a dceři: „Asi šel proud, počkejte chvilku, taťka to spustí.” Sedmiletá Eliška se podívá z okna na déšť bičující panelák naproti a klidně se vrátí ke knížce. Desetiletý Štěpán si povzdychne nad nedohranou misí ve hře, ale ví, že to za chvíli pojede dál.
Manžel Tomáš, který právě sedí na videohovoru s pražským kolegou, řekne do mikrofonu: „Pardon, šel proud, dej mi pět minut.” A místo paniky si jen obleče bundu.
14.10 – cesta na zahradu
V suterénu domu má rodina malou kóji, kde už přes rok stojí 5 kVA agregát. Loni v zimě, když po lednové kalamitě byli třiatřicet hodin bez proudu a dvouletka po nich dostala zánět průdušek z prochladlého bytu, se Tomáš s Lenkou rozhodli, že už nikdy. Vlastní stroj by ovšem znamenal pořizovací investici, servis, palivo, hlučnost a stížnosti sousedů. A tak narazili na možnost celoročního pronájmu – paušál, instalace a servis na firmě.
Zkusili to nejdřív na tři zimní měsíce. A když přišel duben a smlouva měla skončit, Lenka si u kávy řekla: „A co když to v létě bude bouřka?” Tak ji prodloužili na celoroční režim. Stálo je to víc, ale klid v hlavě stál za to.
Tomáš teď jde do suterénu, otočí klíčem, stiskne tlačítko – a venku za domem v krytém boxu se rozezvučí motor. Tlumeněji, než si lidé představují. Pět minut.
14.30–18.00 – obyčejné odpoledne
V bytě svítí všechna světla. Lednice tiše drnčí dál, přebírá tam energii, jako by se nic nestalo. Štěpán si sedne k počítači a dohraje misi. Eliška zapne tablet a pustí si pohádku. Tomáš se vrátí na videohovor a kolegovi na druhé straně linky řekne jen: „Tak, jsme zase tady.” Kolega netuší, že hovor pokračuje z agregátu na zahradě. V praxi řadu situací řeší pronájem záložních zdrojů — stroj odpovídající velikosti dorazí do několika hodin a vrací se po skončení potřeby.
Lenka mezitím připravuje večeři. V Brně padají první kroupy na auta a v okolních bytech se ozývá klepání na dveře sousedů: „Vám taky?”
18.05 – telefon kamarádky
Zazvoní telefon. Lenčina kamarádka Hanka z vedlejší ulice: „Lenko, vy máte světlo? Já tady sedím u svíčky, mobil mi padá na 12 procent a malý se bojí.”
Lenka odpoví, jak by odpověděla kdokoliv, kdo zrovna náhodou má v dané chvíli štěstí: „Hani, sbal kluka a pojď k nám. Máme večeři, mám tu i nabíječku.”
Za dvacet minut sedí Hanka s tříletým Adámkem v kuchyni, mobil se nabíjí, čaj voní a děti se baví, jako by to byla obyčejná návštěva. „Já jsem si myslela, že jste taky potmě,” diví se Hanka. „Vždyť celá ulice je černá.”
21.30 – televize a klidný večer
Děti jdou spát po obvyklé pohádce. Tomáš sleduje zápas v televizi, Lenka čte. Lednice běží. Plynový kotel s elektronickou regulací topí dál – oběhové čerpadlo má co pít.
V ulici je stále tma. Z oken bliká pár svíček a baterek. Tomáš si na to vzpomene, když se chystá ke spánku, a poprvé za celý den ho napadne: tohle by před rokem bylo vyloženě nepříjemné.
Pro pražské stavby a akce má smysl podívat se na pobočka Praha, kde lze stroj odpovídající velikosti vyzvednout nebo nechat dovézt.
02.04 – síť obnovena
Distributor obnoví dodávku. ATS – automatický přepínač, který je součástí instalace v suterénu – během vteřiny zaregistruje, že se síť vrátila, přepne zátěž zpátky na rozvodnou síť a agregát po krátkém doběhu sám zhasne. V bytě nezhasne nic. Nic se nezalkne, nic neproblikne. Lenka, Tomáš ani děti si toho nevšimnou. Spí.
Ráno najdou agregát stojící venku zticha, jako by se ani nezúčastnil. Jen hodina na palubním panelu ukáže, že běžel přesně 12 hodin a 4 minuty.
Lekce: má to ekonomicky smysl?
Tady je dobré být upřímní. Roční pronájem agregátu o výkonu 5 kVA stojí orientačně okolo 50 000 Kč a pro spoustu domácností to bude mimo úvahu – platit za něco, co možná za celý rok nezapnou ani jednou. Pro starší paní v pražském paneláku, která zažila dva výpadky za deset let, to nedává smysl.
Pro Brno – město s častými letními bouřemi a občasnými zimními kalamitami – už ten výpočet vypadá jinak. Rodina napočítala za rok provozu sedm výpadků v délce od dvaceti minut po patnáct hodin. Při manželově práci z domova a dvou školou povinných dětech se klid v hlavě rychle stal cennějším než úspora.
Pro ty, kdo zvažují totéž, ale nechtějí investovat do vlastního stroje, existuje varianta pronájem záložních zdrojů – sezónní i celoroční, s instalací a servisem. Záleží, kde bydlíte, jak často vám zhasne a co pro vás znamená klidná noc, když venku padají stromy.
Epilog
V úterý ráno 18. března našla Hanka na zápraží svého paneláku zlomenou větev z okrasné jabloně a v ledničce povolené potraviny, které musela vyhodit. Lenka jí donesla čerstvé pečivo a litr mléka. „Já si zítra zavolám taky,” řekla u dveří Hanka. „Aspoň se zeptám, kolik to stojí.”
A to je vlastně všechno, co se dá k tomu pondělnímu odpoledni v Královopolské ulici dodat. Dvanáct hodin tmy, které prošly bytem, aniž by si jich někdo všiml.
